Slovo PROKRASTINACE vzniklo spojením latinských slov pro (= pro, na) a crastinus (= zítřejší). Označuje zvyk odkládat na pozdější dobu méně příjemné, často však prioritní úkoly, nebo přerušovat práci na nich pod dojmem nových podnětů. Většinou vychází z touhy po chvilkovém úniku před odpovědností.

To, co se z počátku jeví jen jako drobná nedůslednost, může postupně získávat rysy vážného problému a významně snižovat osobní výkonnost.

Charakteristickým rysem prokrastinace jsou různě dlouhé časové úseky nahodile rozmístěné do celého dne, věnované něčemu druhořadému. Mohou být dokonce vyplněné zdánlivě užitečnými činnostmi, které však v daném kontextu nejsou prioritou a mají vysloveně únikový charakter. Člověk ztrácí své zaměření na cíl, má roztříštěnou pozornost a jeho mentální síly ubývají. Přichází o radost z práce, je ohroženo jeho zdravé sebevědomí a také postrádá dobrý pocit z kvalitního odpočinku.

Zítřek nám má přinést nové příležitosti. Má to být den, na který se těšíme. Není určen k tomu, aby se stal sběrným místem pro vše, do čeho se nám dnes nechce.

Jan Ámos Komenský napsal:

Havraní křik „zí-tra, zí-tra“ je zaručeným pohřbem každého podniku.

Tendence k odkládání úkolů je zřejmě stejně stará jako lidstvo samo. Vedle Komenského se k ní ve vzdálené či nedávné minulosti vyjádřili například Seneca, Luther, Gracián nebo Lorimer. Vzhledem k jejímu současnému rozšíření ji však můžeme označit za civilizační problém a za odvrácenou stranu workoholismu. Navzdory současnému důrazu na tzv. work-life ballance lidé stále čelí velmi vysokému a někdy i ochromujícímu tlaku na vlastní výkon.

Jedním z nejčastějších důvodů prokrastinace je pocit bezmoci, zahlcení a neschopnosti stále volit z široké nabídky možností. Existují však i jiné příčiny. Svoji roli často hraje strach, ať už ze zdánlivé velikosti úkolů, z vlastního selhání či dokonce z úspěchu. V některých případech je to sklon k perfekcionizmu, jehož přemrštěné nároky není možné splnit.

prokrastinace ostrava

Osobní zápas s prokrastinací bývá dobrou, obohacující a mnohdy i radostnou zkušeností, která má vliv na celkový rozvoj osobnosti. Člověk na sobě může pracovat sám nebo s pomocí mentora či kouče. Při své cestě za vnitřní svobodou zpravidla sleduje tyto cíle:

  • ujasnění vlastního poslání a životní vize
  • porozumění svým emocím – těm negativním i pozitivním
  • rozpoznání a využívání vlastních silných stránek
  • překonávání škodlivých mentálních vzorců a návyků, osvojení nových a prospěšných
  • získání schopnosti rozdělit velký úkol na menší a snadno zvládnutelné části, které nenahánějí strach
  • všestranný rozvoj sebeřízení (plánování práce i odpočinku, udržení pozornosti a podobně)

Změna je v každém případě možná. Je skvělé, když člověk vidí, jak se mění jeho život, jak se může s radostí ohlédnout za dokončenými úkoly a těšit se na další zajímavou práci. A také je fajn vychutnat si kvalitní odpočinek bez jakýchkoli výčitek a pocitu vnitřního dluhu.

Chcete nad prokrastinací vyzrát? Stačí se zúčastnit našeho semináře, který se uskuteční 22. 9. 2016 v Ostravě: Vítězíme nad prokrastinací.

Autor: Mgr. Tomáš Oliverius, lektor a poradce